Je to vzrůšo. Žádnej horor! Aneb: Jak žít ve vlastní režii
Žijte žánr, kterej vás baví. Tvarujte svět tím, jaké pocity si pustíte do duše.
Prožívejte road-movie, i když lidi kolem jedou svorně jakési Finské drama. Je to váš život, vaše vnímání.
Proč si pouštět country, když nemáte rádi western! Dejte si k tomu Dubstep, Mozarta, nebo africké bubny. Pusťte si do sluchátek svého vnímání oblíbenou muziku. Najeďte si vlastní interpretaci toho filmu, kterému říkáme realita …
Emoce tvarují vnímání. Každý tvoří svůj život tím, jak to uvnitř prožívá.
Emoce, které prožíváme, programují náš osobní „matrix“. Bohužel naše emoce se tvarují podle lidí, situací a kultury. A to pak tvaruje nás. Scéna, které se my budeme chechtat, pralesního amazoňana naprosto znechutí. A naopak;-)
Jiná kultura dává situacím jiné emoce - Pouští jinou scénickou muziku.
Zkuste si to u televize. Pusťte film a vypněte zvuk – je to scéna bez emocí…
A dejte si k tomu z radia třeba reggae, nebo dixieland. Z hororu je komedie a z akčňáku filosofie.
K Rosamunde Pilčerové dopručuju Bacha anebo Rammstein ;-) … Hustý co?!
Tak co? Je to Viking, Gandalf šedý, nebo oběť laviny? Jakou muziku si k tomu dáme?
Je to veliký rozdíl. Na scéně se něco děje, ale moje pocity si drží svojí linku.
Tak dobře no. Vybouchlo to! V dalším záběru vidím, jak všichni panikařej …
… Ale já si jedu džezzík - svojí známou muzičku. Pozitivní a svižnou.To drama na obrazovce je najednou jiné…
Jde o pocit, se kterým se na to dívám. Totéž se děje s vědomím a realitou.
Je zajímavé a léčivé nejít s davem a nekopírovat své pocity podle většiny.
Tzn.: Kolem mě se něco děje a ten „velkej scénárista“ k tomu pustil nějakou dramatickou muziku:
... Velké emoce! Teď buďte pohnutí! Tak je to ve scénáři …
A just ne! Tůůdle nůůdle! FCK OFF Matrix! ;-P
Všichni kolegové jedou emoce a následně reagují na situaci podle autora, kultury, zvyklostí. Podřizují se všeobecnému scénáři.
To ale neznamená, že to tak vážně je. A už vůbec to neznamená, že to já musím prožívat tak, jako oni.
Většinou se pak objeví hrdina a tu situaci nečekaně rozřeší.
Jak to dělá? No, má na uších svého walkmana. Drží si v duši vlastní pocit. A tedy neposlouchá cizí režiséry a není otrokem situace.
Naopak! Pustí si do sluchátek Turecký pochod, Zaratushtru, nebo US3 a situace se ujme po svém…
To je vítězný scénář. Režírovat si život po svém. Nenechat cizí kreativce, nebo žánrové zvyklosti, aby vám diktovali, jak máte co prožívat.
Začněte od muziky ve vaší hlavě…
Jede vám tam veselá písnička, nebo nějakej umíráček?!
Buďte scénárista svých příběhů, anebo aspoň režírujte jednotlivé scény.
Být kaskadér podle cizího scénáře, nebo komparz u blbého režiséra stojí za prd!
Takovej Tolstoj jako scénárista vašeho života není žádná výhra. Sice si jako Anna Karenina střihnete hlavní roli… Ale po čtyřech stech stránkách deprese skočíte pod vlak. Je to sice teatrální a je to klasika, ale za takovejhle život Oskara nedostanete ;-)
Takže co teda chcete zítra cítit. Jaký film chcete žít?
Připravte si muziku už dnes večer a ráno si jí pusťte do duše. A věci se budou dít …
Nevzdávejte to,
chce to jenom trochu praxe …